Odpouštění je větším důkazem lásky než žárlivost, to si pamatujte (William Blake)

6. února 2009 v 11:20 | slečna |  hodnocení životních situací poprvé, podruhé .. schválenO!

Žárlit umí každý. Můžeme žárlit na kohokoliv. Vlastně ani někdy nevíme, proč nás popadne zᚍ. Horší potom je, když máme přiznat, že důvod nebo člověk, na kterého jsme žarlili za to vlastně ani nemohl. Jsou to občas i naše představy, které si pozmění realitu a důvod k vyvolání problému je zde.
Co zapřičiňuje tu chorobnou žárlivost. Všichni přece víme, že bychom měli tomu druhému důvěřovat a ne ho zraňovat z někdy i nám neznámých důvodů.
Můj tatínek mi vždycky radil, že když chci z pusy vypustit něco, co by toho druhého mohlo zranit mám si napočítat do pěti .. Vlastně jsem to až doted nezkusila, ale tato možnost se dostává na řadu.. při mé prudké povaze mi to může leda pomoct!

Žárlivost sladí lásku, ačkoliv sama žárlivost je trpká.

Univerzální recept jak nežárlit? och ten by se mi hodil taky . Hlavně v době, kdy vy mně všechno vře a jediné na co pomyslím je, zda je toto pravda a nebo jen balamucení. Snad každý z nás žárlí. Ale záleží na tom proč! Jsou důvody, které jsou pádné,a le v mém případě jsu to důvody tak malicherné, že u jiného člověka bych trefně poradila, jak na to a co dělat a nedělat! možná si prostě říct, že lépe řešit a začít řešit přímo s objektem žárlivosti! To ten člověk sám, ví, co se stalo!
Jako by neexistovalo lhaní..! Stane-li se tato situace mezi partnery záleží to, zda bude lhát na cti toho druhého. To, jestli zvolí lež anebo přizná i trpkou pravdu záleží na tom druhém a možná si svou lež bue pak dlouho vyčítat! Stejně stavět vztah na lži nemůže dlouho vydržet a to bolestnější potom bude rozchod...
Proč se ale rozcházet kvůli nějaké malé lži? Nemusí se ti dva lidé nutně rozejít, jde o to, jak tuto věc vyřeší do budoucna.. Protože takových "malých lží" můžou být kvanta a když se potom všechno provalí může se zjistit mnoho neblahých věcí.. Proto nejdřív přemýšlejme a teprve potom lžeme a hádejme se.
Tím, že si promyslíme další dvě vteřiny dopředu můžeme zachránit víc než jen vztah s někým, koho milujeme!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Agepy Agepy | Web | 6. února 2009 v 15:02 | Reagovat

Tak žárlivost je hodně "choulostivá" záležitost. Malinkatá žárlivost, kteřba v lásce je roztomilá, aspoň ten druhý ví, že o něho stojíš. Jenže jak je známo, nic se nemá přehánět, a hranice mezi tím vším je tenká.

S tvojí žálvostí i přes malicherné důvody to je... složitější, těžší a je mi jasné, že tuhle vlastnost na sobě asi ráda nemáš. A radit ti je těžké, každý člověk je jiný. Tak mě nezbývá, než ti držet pěsti, aby ses naučila uvládat... Pro spokojenost ostatních, ale hlavně i pro tu tvoji.

2 Lenny Lenny | Web | 6. února 2009 v 15:35 | Reagovat

j za málo

3 identite identite | Web | 6. února 2009 v 21:12 | Reagovat

žárlit je lidské, že ano. Akorát, někdy se to nechá zajít do zbytečných mezí a to není dobře... Všeho s mírou, říká se...

4 TrumTrum TrumTrum | Web | 7. února 2009 v 8:48 | Reagovat

Máš naprostou pravdu. Žárlíme...a já taky žárlím, ale nechci to dávat najevo, protože nechci vypadat jako stíhačka :D

Nejhorší ale je, že někdy žárlím nejen na svého kluka, ale třeba na kamaráda...což je teda pěkně ujeté, nemyslíš...???

Lidé s chorobnou žárlivostí mají velký problém s udržení si pevného vztahu. Protože ten druhý v páru si připadá, jako by mu nevěřil..jako by říkal " ty mě podvádíš.."...  přitom to třeba vůbec není pravda. A nejhorší je žárlit, když není žádný důvod...ale stane se.

Zase na druhou stranu je pěkné vědět, že "milovaná osoba" na nás žárlí /přiměřeně/...aspon jde vidět, že ho/ji zajímáme :)

5 Lenny Lenny | Web | 7. února 2009 v 10:24 | Reagovat

lool.:p

6 skleníková kytička skleníková kytička | Web | 8. února 2009 v 12:02 | Reagovat

žárlivost je pěkná potovora, nesnáším to, ale často se mě zmocní i při malé blbosti, když se vyskytne nějaká holka se kterou si povídá, směje se a všímá si jí.. no vím je to blbost ale ne že by mi to vadilo ale něco ve mně říká, že se mi to zas tak moc nelíbí. ale vím, že i z jeho strany to je takový a možná ještě více trpí, protože já mám kamarády a občas se v rozhovoru o nějakém zmíním, občas se se spolužákem bavím a tak.. je to těžký ale rozhodně to neni tak zlý, aby to ovlivňovalo vztah, pouze pocity. my si věříme a to je nejdůležitější.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.